Čím byl způsoben tvůj zájem o bluesovou muziku?

hudbu jsem začal poslouchat, když mi byly 3 roky! Táta radši poslouchal svá LP, než si se mnou jen hrál. Tak jsme poslouchali desky a zároveň si hráli. Úplně nejdřív se mi líbila melodická hudba, jako Queen, Mike Oldfield, ale od 6 let jsem začal upřednostňovat tvrdší záležitosti, jako AC/DC a Led Zeppelin. V šesti letech mě máma dala na hodiny klasické kytary. Ale když se nikdo nedíval, pokoušel jsem se zahrát jednoduché riffy. které jsem doma slyšel - ‘Smoke on the Water’ od Deep Purple, na příklad - v tý době to pro mě bylo strašně těžký. Po desátém roce jsem se do Led Zeppelin skutečně zamiloval, měl jsem kompletní studiové nahrávky, ale nejvíc se měl rád jejich první dvě alba. A přišel jsem na to, že to co se mi na tý muzice líbí je vlastně blues! Šli jsme s tátou do krámu a ptali se na nějaký bluesový desky. Má znalost tohoto žánru byla minimální, ale měl jsem štěstí, protože jsem si koupil dvě (pro mě úplně základní) nahrávky. ZZ Top, ‘One Foot in the Blues’ a Eric Clapton, ‘From the Cradle’. Tyhle dvě desky nastartovaly mou bluesovou cestu.


Kdo je tvým největším vzorem?
Po Ericu Claptonovi a ‘From the Cradle’,což byl pro mě něco jako bluesový ukazatel směru, jsem přišel na to, že blues je doménou hlavně Afro-americké kultury. Tak jsem se začal probírat mnohá velká jména. Je těžké říct, kdo na mě měl největší vliv, protože jich zkrátka bylo mnoho. Na začátku to byl Jimmy Page, Eric Clapton, Jimi Hendrix, B.B.King, Buddy Guy a Stevie Ray Vaughan. Později jsem byl dlouhou dobu ovlivněn Albertem Collinsem, kterého následoval celý seznam jmen, včetně jmen jako Freddie King, T-Bone Walker, Lowell Fulson a Junior Guitar Watson. Mimochodem, také poslouchám jiné žánry, nejen blues...

A proč je tedy blues pro Tebe nejdůležitější?
Protože je to pro mne nejpřirozenější výraz, citím, že je to skutečné, není to "jako" a vnitřně se mě to dotýká.

Neopakuješ jen hudbu z minulosti?
Opakovat to dobré, ne to špatné, není špatné! Kéž bychom to mohli dělat v našich životech a společnosti! Já pouze neopakuji, já hraji a buduji svůj vlastní "domácí styl" z cihel, které vytvořily jiní. Skutečně obdivuji umění mistrů a to je mou hlavní inspirací. Nemám pocit, že já jsem ten, který musí všechno změnit a vytvořit úplně nový styl! Nové, neznamená vždy lepší! Pokouším se vkládat něco nového z mého nitra - z mého přístupu - do blues, přičemž respektuji kořeny této hudby.

Co se ti líbí na hraní U malého Glena?
UMG je velice malý klub s úžasnou atmosférou. Líbí se mi, když se hudba hraje takhle blízko u lidí. Mohou to velice dobře pocítit, mohou být toho všeho součástí a o to víc si to společně užít! A také je to místo, kde jsem jako teenager poprvé uslyšel to skutečné blues!